Slovo „age“ (věk) v angličtině může označovat nejen libovolný věk, ale i stáří („old age“). Může také označovat jakékoliv stadium lidského života [1]. Obdobně v češtině slovo „stáří“ lze používat jako synonymum slova „věk“. Některé formuláře se dotazují na „stáří“ čili věk žadatele. Stáří a věk jsou do jisté míry zástupné a proměnlivé kategorie a vztah mezi tím, co označujeme za stáří a kalendářním věkem může být velmi různý a proměnlivý.
Vymezení „stáří“ je závislé na době, důvodu a kontextu. Různé disciplíny i jednotlivci na „stáří“ pohlíží různým prizmatem. Jiné je věkové vymezení staršího pacienta, řidiče, zaměstnance atd. Starobní důchodce může být například žena ve věku 57 nebo 107 let, což je věkový rozdíl 50 let. Autor čtyřsvazkového díla „Ontogeneze lidské psychiky“ Václav Příhoda (1974) určil jako počátek stáří šedesátý rok života, což je hranice, kterou už dnes nelze uplatnit ani v zemích s mnohem kratší průměrnou délkou života.
Pro většinu lidí je však jejich kalendářní věk jen číslo. Rozhoduje jejich zdraví, zájmy a vztahy. Zdraví a věk podle Světové zdravotnické organizace spolu souvisí stále volněji (WHO, 2015). Kalendářní věk přesto může být důvodem neodůvodněného omezení možností a příležitostí pro starší i mladší lidi. Tam, kde se jednostranně uplatňuje hledisko věku, může být zdrojem přímé nebo nepřímé diskriminace a vést k nespravedlivému vylučování ze společnosti a vytváření neodůvodnitelných bariér.
Co je to ageismus?
Autor pojmu ageismus Robert Neil Butler, tehdejší ředitel National Institute of Aging v USA, tento termín poprvé použil v roce 1968 pro diskriminaci na základě věku ve vztahu k starším lidem (Tošnerová, 2002). Ageismus podle něj umožňuje mladším generacím vidět starší lidi jako odlišné od sebe samých. Přestávají se tak identifikovat se staršími členy komunity a jako s lidmi, kteří jsou stejní jako oni (Aiken, 1982:166). Dnes je již tento pojem vztahován ke všem věkovým kategoriím.
Termín ageismus pochází z anglického slova „age“ (věk, stáří). Českou variantu termín nemá. Současné definice ageismu nejsou jednotné. Lucie Vidovićová (2008) ve své monografii věnované tomuto tématu definuje ageismus jako „ideologii založenou na sdíleném přesvědčení o kvalitativní nerovnosti jednotlivých fází lidského životního cyklu manifestovanou přes proces systematické, symbolické a reálné stereotypizace a diskriminace osob a skupin a na základě chronologického věku nebo na jejich příslušnosti k určité generaci.“ Jedna z nejznámějších definic ageismus popisuje jako „jakýkoli předsudek nebo diskriminaci proti věkové skupině nebo v její prospěch“ (Tošnerová, 2002). Podle sociologa Waltera Lippmanna, který pojem stereotyp v roce 1922 zavedl, fungují stereotypy jako zakořeněné názory, které vychází z neoprávněného zobecnění. Stereotypy pak determinují a omezují naše poznání a ovlivňují naše postoje a jednání.
Podle studie české socioložky Lucie Vidovićové (2008) je u nás diskriminace na základě věku vůbec nejrozšířenější formou diskriminace. Podle Světové zdravotnické organizace je ageismus všudypřítomný a současně nejvíce sociálně akceptovaný, respektive „normalizovaný“, a není tak odmítán jako například rasismus nebo sexismus. Ageismus se kromě osobní úrovně projevuje především v oblasti trhu práce a ve zdravotnictví. Může se ale týkat sportu, sexu, politiky nebo vzdělávání. Podle některých průzkumů má zkušenost s nepřijetím do zaměstnání kvůli vysokému věku třetina dotázaných (Vidovićová, 2008). Starší lidé mohou čelit stereotypům, že jsou „hůře adaptabilní“ nebo „méně produktivní“ (Tošnerová, 2002) a mít kvůli tomu omezený přístup k zaměstnání, což je nespravedlivé.
Celý článek si můžete přečíst na Metodickém portálu RVP.cz.
Zdroj: Metodický portál RVP.cz