Potřeba paliativní péče bude dále růst, zejména v domácí a dlouhodobé péči

ČSG, z.s.
Paliativní péče je neoddělitelnou a nepostradatelnou součástí poskytování zdravotní péče a systému zdravotnictví a vyjádřením humánního poslání medicíny, kterým je mírnit utrpení, bolest a strádání. Podle Světové zdravotnické organizace je paliativní péče přístup, který zlepšuje kvalitu života pacientů a rodin čelících životu ohrožující nemoci prostřednictvím mírnění utrpení, včasné identifikace, hodnocení a léčby bolesti a dalších problémů fyzické, psychosociální a duchovní povahy (WHO, 2004).

Česká republika se v celosvětovém měřítku dlouhodobě řadí mezi země s nejlepší péčí na začátku životního cyklu, tj. v prenatálním a neonatálním období. Podle „Koncepce paliativní péče“ vydané sdružením Cesta domů ale naopak silně zaostává za vývojem paliativní péče ve vyspělých zemích, co se týče dostupnosti a kvality paliativní péče, zejména v možnostech zemřít doma. Jako hospodářsky vyspělá země by měla mít Česká republika ambici zlepšit tuto situaci a zařadit se mezi vyspělejší státy poskytující kvalitní péči také v neméně důležité závěrečné části života. K tomu je nezbytné zvýšit dostupnost různých forem paliativní péče pro různé skupiny pacientů. Mezi nimi budou narůstat nejstarší skupiny seniorů s ohroženou soběstačností, včetně osob s demencí. 

Potřeba paliativní péče bude se stárnutím populace růst

Zatímco v roce 1930 ve věku 80 a více let umíralo 9,5%  všech osob a 45% zemřelých bylo mladších 50 let, v roce 2011 osoby ve věku nad 80 let tvořily 43,2%. V roce 2011 zemřelo v České republice necelých 107 tis. osob., z toho více než polovina (56%) byla starší 75 let a čtvrtina starších 85 let.

Přestože si většina lidí přeje nejen žít, ale také zemřít doma, v roce 2012 tři čtvrtiny lidí zemřely v nemocnici nebo v jiném zdravotním a sociálním zařízení (ÚZIS, 2013). V nemocnicích v roce 2011 zemřelo celkem 56 073 pacientů, tj. 3,8 % hospitalizovaných osob v průběhu roku 2011. Přes 42 % všech úmrtí v nemocnicích bylo evidováno na interních odděleních.

Celosvětově podle WHO (2014) v roce 2011 zemřelo na nemoci vyžadující paliativní péči více než 29 milionů lidí. Počet dospělých osob potřebujících paliativní péči v posledním roce života je podle WHO celosvětově 19 milionů, z nichž více než dvě třetiny (69%) jsou starší 60 let. Většina dospělých osob potřebujících paliativní péči umírá na kardiovaskulární onemocnění (38,5%) a nádorová onemocnění (34%), dále na chronické nemoci dýchacího ústrojí (10,3%), HIV/AIDS (5,7%) a diabetes (4,5%).

Podle publikace WHO „Better Palliative Care for Older People“ („Lepší paliativní péče pro seniory“) bude potřeba paliativní a dlouhodobé péče se stárnutím populace a růstem prevalence chronických nemocí růst. Přitom právě u seniorů je paliativní péče a léčba bolesti hůře dostupná než u mladších skupin, zejména u osob s demencí a u osob v nejvyšších věkových kategoriích. Demence je přitom smrtelné a dosud nevyléčitelné onemocnění, jehož terminální stádium trvá 2 až 3 roky. Toto onemocnění postihuje zhruba čtvrtinu populace ve věku 85 a více let (WHO, 2004, 2011).

Populace v jednotlivých typech zdravotních služeb, v nemocnicích a primární péči a populace s chronickými nemocemi a polymorbiditou stárne stejně jako celková populace a počátek potřeby využívání zdravotní nebo dlouhodobé péče se odsouvá do vyššího věku. S růstem dlouhověkosti se seniorská populace také více diverzifikuje. Potřeba individualizované paliativní péče respektující zdravotní specifika a různorodost potřeb seniorů tedy bude rozhodně růst.

Starší lidé mají specifické potřeby a současně horší přístup k paliativní péči a léčbě bolesti

Podle WHO se paliativní péče dosud zaměřovala především na onkologické pacienty s jasnou prognózou, u kterých byla úspěšná při snižování utrpení na konci života. To vedlo k názoru, že paliativní péče se týká několika posledních týdnů života a může být poskytována jen ve specializovaných zařízeních. Nyní je podle WHO čas začlenit paliativní péči do celkové zdravotní politiky pro starší lidi. Paliativní péče by měla být nedílnou a integrovanou součástí zdravotních a sociálních služeb pro seniory. Efektivní péče by tak měla být dostupná tam, kde lidé žijí, stárnou a umírají – tj. v nemocnicích, zařízeních poskytujících ošetřovatelskou péči, sociálních službách a vlastních domácnostech a komunitách.

Nedostatek personálu a nedostatečné paliativní dovednosti v domácí péči a v zařízeních pobytových služeb mohou podle WHO (2004) zvýšit počet hospitalizací na samém konci života. Více než jedna ze tří těžce nemocných osob, které dávají přednost paliativní péči a důrazu na kvalitu spíše než na prodloužení života a umírání se domnívají, že poskytovaná lékařská péče je v rozporu s jejich preferencemi. Takový nesoulad je podle studií spojen s vyššími náklady v průběhu 1 roku a také delší dobou přežití (WHO, 2004).

Starší lidé mají specifické potřeby, protože jejich potřeby jsou odlišné a často komplexnější než potřeby mladších pacientů. Senioři jsou vystaveni vyššímu riziku nežádoucích účinků a iatrogenním vlivům a komplikacím. I menší zdravotní problémy mohou u seniorů mít vyšší psychologický dopad. Problémy s akutním onemocněním jsou často  „navrstveny“ na pozadí horšího tělesného, duševního a kognitivního zdraví, ekonomického strádání a sociální izolace (WHO, 2004).

Vzhledem k tomu, že je obtížné předpovědět průběh mnoha chronických onemocnění postihujících starší populaci, paliativní péče by měla být založena na potřebách pacientů a jejich rodin spíše než na prognóze. Starší lidé mají tendenci méně projevovat své potřeby a příznaky a lékaři mají zase tendenci podceňovat a nedostatečně léčit bolest, zejména u nenádorových onemocnění, ale také u pacientů onkologických (WHO, 2004). Podle studie provedené v USA na vzorku 4 tisíc pacientů v ošetřovatelských zařízeních („nursing homes“) se zvyšujícím se věkem rostl podíl osob s bolestí, které byly bez léčby a úlevy od bolesti. Na základě hodnocení s pomocí tzv. analgetického žebříku WHO („pain ladder“) měly osoby nad 85 let nejnižší pravděpodobnost, že budou léčeny takovými léky, jako jsou opiáty.

 

Uvedené poznatky a údaje ukazují na potřebu větší multioborové a multiprofesní spolupráce a provázání geriatrické, dlouhodobé a paliativní péče, zejména na komunitní úrovni, a na potřebu geriatrického vzdělávání odborníků v paliativní i primární péči (WHO, 2011).

 

Reference

 

Autor: Petr Wija