Jak smířit zdánlivě nesmiřitelné tábory odpůrců a příznivců společného vzdělávání? Jaký je aktuální stav na rozbouřených vodách české inkluze? Nejen o těchto otázkách diskutovali účastníci konference, kterou v horní komoře parlamentu pořádala 1. místopředsedkyně Senátu Parlamentu České republiky Miluše Horská. „Inkluze nespadla z nebe v roce 2016. Byla zde dlouho předtím. Pro někoho je dnes téměř sprostým slovem, protože se stala synonymem pro složitý byrokratický proces, kde se žák trochu vytratil, ale my jsme na této konferenci prezentovali i ukázky dobré praxe,“ shrnula Miluše Horská.
„I přes řadu nejasností a komplikací si školy s inkluzí dokázaly poradit,“ řekl náměstek ústředního školního inspektora Ondřej Andrys. „Celospolečenská diskuze se mnohem více týkala formálního nastavení legislativních pravidel než věcných témat. Nyní se musíme vrátit k tomu, co je podstatné, tedy k praktickým možnostem společného vzdělávání,“ podotkl.
„Ve školách je dnes zoufale málo speciálních pedagogů a školních psychologů. Administrativa dusí vlastní myšlenku inkluze. To je nutné změnit, aby se všichni mohli zaměřit na konkrétní práci s dětmi,“ dodal Ondřej Andrys.
Na českých základních školách se dnes vzdělává 900 tisíc dětí. Žáků se zdravotním postižením je kolem 95 tisíc. K nejčastější diagnóze patří poruchy učení. Žáků s lehkou mentální retardací máme aktuálně přibližně 11 tisíc, těch s poruchami chování 13 tisíc a autistického spektra 4 tisíce.
„Velkým problémem společného vzdělávání jsou žáci s psychiatrickými onemocněními a poruchami chování, autistického spektra i žáci s diabetem,“ shodli se účastnicí konference, která se konala za odborné spolupráce Logopedické společnosti Miloše Sováka a Psychopedické společnosti.
„Proto je nutná spolupráce více oborů, a to nejen školství, ale také třeba zdravotnictví,“ vysvětlila Miluše Horská, která je už více než čtvrtstoletí také ředitelkou Základní školy a Praktické školy SVÍTÁNÍ. Ta pomáhá dětem a mladým lidem s hendikepem v Pardubickém kraji.
Součástí konference v Senátu byla i vernisáž výstavy čtrnáctiletého malíře a žáka školy SVÍTÁNÍ Jakuba Karáska. Ta nesla název Malíř, který nemluvil.
Zdroj: Senát PČR