Ludmila Syrovátková pochází z Liberce, kde prožila s výjimkou válečných let svůj celý život. Pracovala většinou v administrativě. Je dodnes pyšná na to, že na začátku druhé světové války byla historicky jednou z prvních žen, zaměstnaných u tuzemské policie. Tam pracovala jako sekretářka a na roky mezi policisty pořád vzpomíná. Řadu let byla zaměstnaná také ve Výzkumném ústavu textilních strojů v Liberci, opět na pozici sekretářky. Mezi její zájmy patřily výlety do přírody, hlavně do Jizerských hor, které sjížděla i na lyžích.

 „Neumím říci, na které období ve svém životě nejvíc vzpomínám, kdy jsem byla nejšťastnější. Každý rok jsem si našla něco, co mi přineslo radost,“ svěřila se jubilantka. „Žila jsem podobně jako ostatní, v ničem jsem se neomezovala. Dodnes jím všechno. Nejvíc si pochutnám na kvalitní šunce, mám ráda taky rajskou omáčku a sladkosti. Mým jediným přáním do dalších let je, abych byla zdravá a abych těsně předtím, než odejdu, moc netrpěla,“ dodala.

S manželem vychovala Ludmila Syrovátková dvě děti, syna a dceru, které už ale nežijí. Radost jí dělají dvě vnučky a tři pravnoučata. Rodina ji pravidelně navštěvuje.

„Paní Syrovátková oslavila úctyhodných 103 let. Jsem rád, že jsem ji mohl v úterý, přímo v den jejích narozenin, osobně pozdravit a popřát hodně zdraví. Dozvěděl jsem se, že jejím velkým koníčkem byly túry a v zimě běžkování v Jizerských horách, a co je obdivuhodné, že do svých 102 let žila sama ve svém bytě v Liberci,“ řekl hejtman Martin Půta.

V Domě seniorů má Ludmila Syrovátková pokoj sama pro sebe. Sice jí už nohy neslouží, a také hůř slyší, ale i ve svém věku se podle ředitele Jana Gabriela zapojuje do nejrůznějších aktivit domova. Například pomáhá s pečením cukroví.

„Paní Syrovátková je o tři roky starší než naše republika, ale vypadá stejně dobře, a soudě podle její duševní pohody, je na tom možná i lépe. Kromě zdraví jí přeji hlavně hodně radosti, protože radost je lékem na všechny neduhy,“ poznamenal náměstek hejtmana LK Pavel Svoboda.