Jak říká název, publikace ČSÚ „Senioři v mezinárodním srovnání 2017“ přináší informace o demografických a dalších ukazatelích stárnutí populace a kvality života ve stáří v mezinárodnímu srovnání. Publikace zahrnuje údaje o naději dožití při narození, naději dožití ve zdraví, délce pracovního života, zaměstnanosti a vzdělání v předdůchodovém věku, příjmech, chudobě, bydlení nebo digitálních dovednostech seniorů.

 

Muži žijí nejdéle na Islandu, ženy ve Španělsku

Podle publikace v Evropě nejdéle žijí muži na Islandu, kde je naděje dožití při narození u mužů 81,3 let, zatímco v Lotyšsku je střední délka života pouze 69,1 let. Podobně je na tom také Litva. Muži se zde v průměru mohou dožít 69,2 let. Dalšími státy, kde je naděje dožití při narození nízká, jsou Bulharsko, Rumunsko, Maďarsko, Estonsko, Srbsko a Slovensko. Na Slovensku se muži dožívají v průměru 73,3 let, v Polsku 73,7 let. Česká republika je až za Albánií s hodnotou 75,8 let. Nejvyššího věku se mohou dožít kromě mužů žijících na Islandu i muži ve Švýcarsku, Lichtenštejnsku, Kypru, Itálii, Španělsku, Švédsku, Norsku a Nizozemsku, kde je naděje dožití mužů při narození 80 a více let.

Naděje dožití žen se pohybuje od 86,2 let ve Španělsku po 77,5 let v Makedonii. Ke státům s vysokou nadějí dožití žen patří opět státy západní Evropy, konkrétně kromě Španělska a Francie je to Itálie, Švýcarsko, Lucembursko, Kypr, Island, Portugalsko, Švédsko, Norsko, Malta, Řecko, Finsko a Slovinsko, kde je naděje dožití žen vyšší než 84,0 let. Nad průměrem EU28, který má hodnotu 83,6 let, se nacházejí ještě Rakousko, Belgie a Německo. Další země západní Evropy – Nizozemsko, Irsko, Lichtenštejnsko, Spojené království a Dánsko, předcházejí České republice, kde se ženy narozené v roce 2014 mohou dožít v průměru 82,0 let. Hodnotu nižší než Česká republika mají státy východní Evropy, pobaltské státy a některé státy jižní Evropy, například Chorvatsko, Albánie, Srbsko a Makedonie.

Naděje dožití (střední délka života) udává počet roků, kterých se pravděpodobně dožije osoba právě x–letá. Ukazatel se používá nejčastěji v podobě naděje dožití při narození (střední délka života) – tedy kolika roků se dožije osoba právě narozená. Data lze vyhledat v databázi Eurostatu pod kódem demo_mlexpec z úmrtnostních statistik.

 

Nejdéle jsou zdraví lidé v severských zemích, na Maltě nebo ve Španělsku. Nejhůře jsou na tom postkomunistické země

V případě mužů je nejpříznivější situace ve Švédsku, na Islandu, na Maltě, v Nizozemsku, v Norsku, Irsku, Španělsku a na Kypru, kde je naděje dožití ve zdraví při narození 65 let a navíc ještě 13,4 let (Švédsko) až 10,2 let (Kypr). Mezi hodnotou 10,0 let a hodnotou pro EU28 (7,2 let), se nacházejí ještě Finsko, Dánsko, Lucembursko, Francie, Spojené království, Belgie, Německo, Rakousko a Itálie s hodnotami sestupně od 9,9 let (Finsko), po 8,0 let (Itálie).

Česko s pouze 5,0 lety naděje dožití ve zdraví při narození (pokud odečteme zmíněných 65 let), zahajuje sestupnou křivku postkomunistických států, která končí na hodnotě – 2,2 let pro Litvu.

Pokud počítáme naději dožití ve zdraví ve věku 65 let, to znamená, že zahrnujeme pouze ty muže, kteří se věku 65 let dožili, vidíme, že jejich vyhlídky na život ve zdraví jsou lepší než u populace mužů počítané při narození. V EU28 je to již 14,4 let a v České republice 12,0 let. I země, které se dostaly v předchozím případě do záporných čísel, se nyní přehouply přes hodnotu 8,0 let.

Nejpříznivější situace kromě zmíněných zemí – Islandu, Švédska a Irska, které překračují hodnotu 17,0 let, jsou na tom dobře ještě lidé v Norsku, kteří se mohou dožít ve zdraví ještě v průměru 17,0 let. Mezi 16,0 a 17,0 lety se nacházejí muži v Nizozemsku, na Maltě, v Lucembursku, v Dánsku, ve Finsku a Spojeném království.

Nejnižších hodnot dosahují postkomunistické země a především Chorvatsko, Litva a Lotyšsko, kde naděje dožití ve zdraví ve věku 65 let u těchto tří zemí nedosahuje ani 9,0 let.

Ženy v průměru prožívají život ve zdraví déle než muži. Po odečtení 65 let z naděje života ve zdraví při narození se nedostaly ani v jedné zemi do záporných hodnot, jako tomu bylo u mužů.

Nejdelší naděje dožití ve zdraví při narození čeká ženy ve Švédsku, kde po 65 letech si mohou ještě přičíst v průměru 15,6 let. Na Maltě je to navíc 15,5 let, ve Finsku 15,2 let a v Irsku 15,1 let. Naproti tomu v Chorvatsku čeká ženy po pětašedesáti letech už jen 2,0 roky života ve zdraví, v Maďarsku jsou to 3,0 roky, v Litvě 3,3 let a v Lotyšsku 3,5 let.

Naděje dožití žen ve zdraví při narození je v EU28 65 let a navíc ještě 10,5 let. V Česku je situace horší, ženy se zde mohou ve zdraví dožít v průměru 65 + 8,3 let.

Pokud se ženy dožijí 65 let, mají v Česku k dispozici ještě 13,6 let života ve zdraví. V Evropské unii je to více, a sice 15,8 let.

Nejdelší naději dožití ve zdraví mají ženy ve Švédsku (19,9 let), Norsku (19,7 let) a na Islandu (19,4 let). Hranici 19,0 let překročily ještě Francie a Finsko. Naopak krátká naděje dožití ve zdraví čeká ženy po pětašedesátce v Chorvatsku (8,9 let), Litvě (9,8 let), v Maďarsku (10,1 let) a na Slovensku (10,2 let).

 

Nejdéle se pracuje na Islandu, téměř 47 let, v Turecku pouze 28 let

Délka pracovního života je nejvyšší na Islandu. Její hodnota, 46,6 let, přesahuje všechny ostatní země dosti významně. Švýcarsko, s druhou nejvyšší hodnotou (42,5 let), za Islandem zaostává o 4,1 let. Nad 40 let má ještě Švédsko (41,2 let). K zemím, kde lidé pracují více než 39 let, se řadí Nizozemsko, Norsko, Dánsko, Spojené království a Německo. Obecně, země západní Evropy, mezi něž proniklo i Portugalsko a Kypr, mají vyšší hodnoty než EU28, kde v průměru pracují lidé 35,4 let.

Česko se nachází blízko průměru EU s délkou pracovního života 35,1 let.

Nejkratší dobu na pracovním trhu stráví lidé v Turecku (28,0 let). V Itálii, Makedonii, Bulharsku, Řecku, Polsku, Maďarsku, Chorvatsku, Belgii a Rumunsku mají délku pracovního života od 30 do 33 let. V ostatních zemích je délka pracovního života více než 33 let.

Česko s délkou pracovního života 38,2 let se řadí mezi země, ve kterých muži pracují po mnoho let, přestože jejich střední délka života je až na okraji západních zemí a horší než je průměr EU28. Země východní a jižní Evropy mají délku pracovního života podstatně nižší. V Bulharsku pracují muži pouze 33,4 let. Mezi státy s nízkou délkou pracovního života se ale nacházejí i Lucembursko a Belgie.

Délka pracovního života je až na jednu výjimku delší u mužů než u žen. Pouze v Litvě pracovali muži o 0,6 roku kratší dobu než ženy. Největší rozdíly mezi délkou pracovního života mužů a žen jsou v Turecku, kde jsou ženy v pracovním procesu o celých 21 let kratší dobu než muži.

 

Největší podíl vysokoškolsky vzdělaných lidí ve věkové skupině 55-64 let má Finsko

Česká republika v tomto srovnání nevychází dobře, s 15,5 % zaostává za EU28, která má průměrný podíl vysokoškolsky vzdělaných lidí ve věku 55-64 let 22,3 %. Nejlepší postavení v tomto směru má Finsko, kde je 36,9 % vysokoškoláků. Státy západní Evropy jsou na tom podstatně lépe než státy východní Evropy. Jako jediné z postkomunistických států má vysokou vzdělanost 55-64letých obyvatel Bulharsko (23,5 %), tedy v podobné úrovni jako Španělsko a Rakousko. Vysokou vzdělaností se vyznačují ještě pobaltské státy, především Estonsko, kde je 36,2 % vysokoškoláků ve věku 55-64 let. Litva má vysokoškolsky vzdělaných lidí přes 30 % (30,7 %) a Lotyšsko 27,0 %, Za Českem se pohybuje Makedonie, Polsko, Slovensko, Portugalsko a Itálie. Ani 10 % nedosahuje Turecko, Malta a Rumunsko. Naopak Chorvatsko, Maďarsko, Slovinsko, Řecko a Francie patří k zemím, kde vysokoškolské vzdělání je nižší než v EU28 a zároveň vyšší než v České republice.

Pro srovnání, podíl vysokoškolsky vzdělaných lidí ve věkové skupině 35-44 let je vyšší. Tato generace měla ve většině států již příznivější podmínky pro studium než lidé ve věkové skupině 55-64 let. Kolem 50 % vysokoškolsky vzdělaných lidí ve věku 35-44 let (48,0 až 51,4 %) má Spojené království, Island, Švýcarsko, Norsko, Švédsko, Finsko, Lucembursko a Irsko. Jsou to tedy bohaté země. Na opačném spektru stojí Turecko, Makedonie, Itálie, Rumunsko, Malta, Slovensko a Česko, kde podíl vysokoškoláků nedosahuje ani 25,0 %. V Česku je to 23,6 % a na Slovensku 23,0 %. V EU28 je průměrný podíl vysokoškoláků ve věkové skupině 35-44 let 35,5 %.

 

Nejvyšší příjem mají senioři v Lucembursku a Norsku, nejnižší v Rumunsku či  Bulharsku

Mediánový ekvivalizovaný čistý disponibilní příjem mužů ve věku 65 a více let je nejvyšší v Lucembursku a Norsku, kde dosahuje 32 270 a 28 430 PPS. Přes 20 tis. PPS mají ještě Švýcarsko, Rakousko a Francie. Mezi 18 a 20 tisíci PPS mají tento příjem 65 a víceletí muži na Islandu, ve Švédsku, Německu a Nizozemsku.

Naproti tomu mediánový ekvivalizovaný čistý disponibilní příjem 65 a víceletých mužů, který nedosahuje ani hodnoty 6 tisíc PPS je v Rumunsku, Makedonii, Bulharsku a Srbsku.

Česko se v tomto ohledu ocitá za Polskem s příjmem 10 264 PPS, což je zhruba třikrát méně než v Lucembursku. Ještě nižší příjmy mají muži v Řecku, jejichž mediánový ekvivalizovaný čistý disponibilní příjem dosahuje 9 411 PPS

Existují země, kde mediánový ekvivalizovaný čistý disponibilní příjem u 65 a víceletých překračuje příjem 16-64leté populace. Jedna z příčin může být skutečnost, že lidé v tomto věku jsou dostatečně zabezpečeni a jejich část je ještě v pracovním procesu. U bohatých zemí tomu tak může být. Například muži v Lucembursku ve svých 65 a více letech mají 108 % příjmu 16-64letých mužů. Ve Francii je to 107 %.

Ve státech, kde je obvyklé soužití starých rodičů s dospělými dětmi, může tento vyšší příjem znamenat, že po rozpočítání příjmu všech členů domácnosti, ekvivalizovaný příjem seniora v této domácnosti naroste. Tento případ patrně nastává v Řecku, Srbsku, Makedonii a Španělsku.

Mediánový ekvivalizovaný čistý disponibilní příjem seniorů (65+let) v PPS je nejnižší oproti populaci 16-64 let v Estonsku, Lotyšsku, Bulharsku, Maltě, Dánsku a Belgii, kde nedosahuje ani 80 % příjmu mužů ve věku 16-64 let.

Čeští muži ve svých 65 a více letech dosahují mediánového ekvivalizovaného čistého disponibilního příjmu v PPS pouze z 81 % oproti mužům ve věku 16-64 let.

Ženy ve věkové skupině 65 a více let jsou v nejlepší situaci v Lucembursku. Jejich mediánový ekvivalizovaný čistý disponibilní příjem přesahuje příjem 16-64letých, mají k dispozici 30 070 PPS. Vysoký příjem mají i 65 a víceleté ženy v Norsku, Švýcarsku a Rakousku (nad 20 000 PPS). Příjmy v rozmezí 17 000 až 20 000 PPS mají v této věkové skupině ženy ve Francii, Německu, Nizozemsku a na Islandu. Méně než 10 000 PPS mají 65 a víceleté ženy ve 14 zemích včetně Česka, kde mediánový ekvivalizovaný čistý disponibilní příjem je 9 582 PPS. Nejhůře na tom jsou ženy v Rumunsku (4 015 PPS), v Makedonii (4 788 PPS) a v Bulharsku (4 832 PPS).

PPS (standard kupní síly) je Eurostatem uměle vytvořená veličina používaná k porovnávání příjmů obyvatel Evropy. Za jedno PPS je možné si teoreticky v každé z evropských zemí koupit stejný objem zboží či služeb. Otázka je, kolik PPS mají obyvatelé v jednotlivých zemích k dispozici.

Mediánový ekvivalizovaný čistý disponibilní příjem: Nejprve se z dílčích čistých příjmů za osoby a za domácnost vypočítá čistý peněžní příjem domácnosti. Ten se skládá z příjmů z pracovní činnosti, tj. z příjmů ze zaměstnání a podnikání, ze sociálních příjmů vyplácených státem prostřednictvím úřadů práce nebo obecních úřadů, z kapitálových příjmů (úroky z vkladů, výnosy z dluhopisů, vkladových a podílových listů, dividendy z akcií apod.) a dalších, víceméně jednorázových nebo nahodilých příjmů. Odečteme-li od čistého peněžního příjmu domácnosti daň z nemovitosti, jednorázově přijaté peněžní transfery a pravidelně vydávané peněžní transfery mezi domácnostmi a přičteme-li jednorázově vydané peněžní transfery a vyčíslené naturální požitky od zaměstnavatele v podobě vozidla, které mohla osoba využívat i pro soukromé účely, získáme tzv. disponibilní příjem domácnosti. Ten se pro účely výpočtu míry ohrožení příjmovou chudobou ekvivalizuje, čímž vzniká tzv. ekvivalizovaný příjem domácnosti. Například pro čtyřčlennou rodinu se dvěma dětmi do 13 let se čistý příjem domácnosti nedělí čtyřmi, podle počtu členů domácnosti, ale používají se váhy, kterými se zohledňuje výhoda bydlení ve společné domácnosti. První dospělý člen domácnosti má váhu 1, další dospělý člen 0,5 a dítě mladší 13 let má váhu 0,3. Čistý příjem domácnosti se tedy v tomto případě dělí (1 + 0,5 + 0,3 + 0,3)=2,1. Podělením čistého příjmu domácnosti tímto číslem vznikne tzv. ekvivalizovaný příjem, který se přiřadí každému členu domácnosti. Je to tedy větší příjem, než příjem, který by se rozpočítal podle počtu členů domácnosti. Ekvivalizované příjmy přiřazené každému členu domácnosti se seřadí podle velikosti u všech osob a ta osoba, která se nachází uprostřed, má mediánový ekvivalizovaný čistý disponibilní příjem. Disponibilní příjem znamená příjem, který je k dispozici pro výdaje a spotřebu.

 

Není chudoba jako chudoba

Pokud zvýšíme běžně užívanou hranici ohrožení příjmovou chudobou, kterou je 60 % mediánového ekvivalizovaného čistého disponibilního příjmu na 70 %, u několika států dojde k razantnímu nárůstu osob, které se dostaly pod mez rizika příjmové chudoby. Všímáme si těch nejohroženějších, kterými jsou mimo jiné lidé ve věku 65 a více let, kteří žijí sami v jednočlenných domácnostech.

Nejvyšší nárůst chudoby po desetiprocentním zvýšení její hranice má Česko (o 32,2 p.b.). Přes 30 p.b. má ještě Irsko (o 30,6 p.b.) Následuje Belgie, Island, Malta, Švédsko, Finsko, Litva a Norsko, které mají nárůst o více než 20 p. b. V EU28 je to pouze zvýšení o 12,5 p.b. V Česku se po zvýšení hranice chudoby z 60 % na 70 % propadne do ohrožení příjmovou chudobou největší procento těchto lidí z celé EU28. To znamená, že příjem domácností, které tvoří lidé žijící sami ve věku 65 a více let v Česku, je tak malý, že stačí jen malé zvýšení hranice příjmové chudoby – o 10 p.b. a do ohrožení chudobou se propadne ze 17,8 % celých 50,0 % těchto obyvatel.

Situace, kdy zvýšením hranice ohrožení příjmovou chudobou z 60 % na 70 % mediánového ekvivalizovaného příjmu došlo naopak k nejnižšímu nárůstu, je v Řecku, Itálii, Rumunsku, Lucembursku, Nizozemsku, Francii, Makedonii a Srbsku, kde rozdíl nečiní ani 10 p.b. Ovšem v tomto kontextu velmi záleží na tom, kolik peněžních prostředků mají obyvatelé jednotlivých států ve věku 65 a více let k dispozici – viz kapitola „Mediánový ekvivalizovaný čistý disponibilní příjem v PPS“.

Chudoba je relativní pojem. Ve Švýcarsku lidé pod hranicí ohrožení příjmovou chudobou mají k dispozici více peněžních prostředků v PPS než lidé z chudých států východní a jižní Evropy.

Pokud bychom se zabývali pouze hranicí ohrožení příjmovou chudobou ve výši 60 % mediánového ekvivalizovaného čistého disponibilního příjmu, pak by se Česko se svými 17,8 % jevilo ve velmi dobré pozici. Ovšem, pokud zvýšíme hranici příjmové chudoby na 70 % mediánového ekvivalizovaného čistého disponibilního příjmu, pod touto hranicí se v Česku objeví již 50,0 % 65 a víceletých obyvatel, kteří žijí sami.

Nejvíce 65 a víceletých, kteří žijí v jednočlenných domácnostech, se nachází pod hranicí ohrožení chudobou stanovenou jako 60 % mediánového ekvivalizovaného čistého disponibilního příjmu v Estonsku (73,8 %), Lotyšsku (67,4 %) a Bulharsku (53,4 %).

Estonsko a Lotyšsko mají i velmi vysoký podíl těchto lidí pod hranicí ohrožení chudobou 70 % mediánu ekvivalizovaného čistého disponibilního příjmu. V Estonsku je to 87,5 % a v Lotyšsku 81,6 %. Bulharsko a Litva dosahují 66,9 % a 65,6 %. Vysoký podíl těchto lidí pod touto hranicí příjmové chudoby má i Švédsko (60,9 %) a Irsko (59,8 %).

Naopak v nejpříznivější situaci se nacházejí Nizozemsko, Makedonie, Lucembursko a Maďarsko, kde podíl těchto seniorů nepřesahuje 20 %. V EU28 žije pod vyšší hranicí ohrožení příjmovou chudobou 34,4 % lidí ve věku 65 a více let v jednočlenných domácnostech. V Česku je to 50 %.

 

Jak bydlí senioři?

Nejvíce vlastníků bytů ve vlastních či v bytových domech je v Rumunsku (96,4 %). Následuje Makedonie (90,6 %) a dále Chorvatsko (90,3 %).

Více než 80 % z celkového obyvatelstva bydlí ve vlastním také v Litvě, na Slovensku, v Maďarsku, Polsku, Norsku, Bulharsku, Estonsku a Srbsku. V České republice bydlí ve vlastních bytech 78,0 % obyvatel.

V Irsku, Nizozemsku, Francii, Spojeném království, Dánsku, Rakousku, Německu a Švýcarsku bydlí ve vlastním bytu 70 % a méně obyvatel. Ve Švýcarsku je to méně než 50 %, pouze 43,4 % obyvatel zde bydlí ve vlastním. Průměr EU28 činí 69,5 %.

V nejméně příznivé situaci, kdy obyvatelé jsou nuceni platit tržní nájemné, jsou lidé ve Švýcarsku (49,2 %), v Německu (39,9 %) a v Dánsku (37,3 %). Přes 30 % obyvatel, kteří platí tržní nájemné, je v Nizozemsku (31,7 %). Mezi 20 % a 30 % obyvatel platí tržní nájem v Rakousku, Švédsku a Lucembursku. V EU28 platí tržní nájemné téměř pětina obyvatelstva (19,7 %), což je jen o trochu více než v Česku, kde tržní nájemné platí 16,4 % celkového obyvatelstva.

Z tohoto pohledu v nejpříznivější situaci je Makedonie, Rumunsko, Litva a Chorvatsko, kde podíl lidí, kteří platí tržní nájem, je pouze do 2,0 %. Mezi 2,0 % a 5,0 % obyvatel platí tržní nájemné na Maltě, v Srbsku, Bulharsku, Estonsku, Polsku a Slovinsku.

Redukované nájemné je rozšířené především ve Slovinsku, kde ho platí 19,0 % obyvatel, ve Spojeném království (18,3 %), na Maltě (16,8 %) a Francii (16,1 %). Nad 15 % obyvatel platí redukované nájemné ještě v Srbsku, Irsku a Finsku. V EU28 je to 10,9 %. Česká republika má 5,6 % obyvatel, kteří platí redukované nájemné.

Mezi státy, kde redukované nájemné téměř není k dispozici a objevuje se pouze do 3,0 % obyvatel, patří především Dánsko (0,1 %), Švédsko (0,3 %), Nizozemsko (0,5 %), Slovensko (1,5 %) a Rumunsko (2,4 %).

Ze skupiny 65letých a starších lidí, kteří bydlí sami v domácnosti, je nejvíce těch, kteří mají vlastní bydlení v Rumunsku (98,4 %). Velmi vysoký podíl lidí, kteří mají výhodu vlastního bydlení, je i v Chorvatsku (94,3 %), v Litvě (94,2 %) a na Slovensku (90,7 %). Vysoký podíl takto starých lidí, nad 80 %, kteří žijí v jednočlenných domácnostech, je ještě v Maďarsku, Španělsku, Makedonii, Bulharsku, Islandu, Srbsku, Irsku a Řecku.

V České republice je lidí, kterým je 65 a více let a žijí sami a zároveň mají výhodu vlastního bydlení, 69,0 %. V EU28 je to 65,6 %.

Nejméně těchto lidí žije ve vlastním v Nizozemsku. Je jich v této věkové kategorii pouze 36,4 %. O jeden procentní bod více je těchto lidí ve Švýcarsku (37,3 %). Senioři, kteří bydlí v jednočlenné domácnosti, v bytu, který vlastní a není jich více než 42 %, se nacházejí ještě v Rakousku a Německu. Nizozemsko, Švýcarsko, Rakousko a Německo jsou státy s nejnižším podílem lidí ve věku 65 a více let, žijících v jednočlenných domácnostech, kteří mají ve vlastnictví byt.

V Nizozemsku platí tržní nájemné 63,6 % seniorů ve věku 65 a více let, kteří bydlí v jednočlenných domácnostech, což je nejvíce v Evropě. Vysoký podíl těchto lidí, kteří platí tržní nájemné, je zastoupen také v Dánsku (49,3 %). Tržní nájemné platí 47,5 % seniorů ve Švýcarsku. Podobný podíl těchto lidí platí tržní nájemné v Německu (47,1 %). Vysoký podíl takto starých lidí, kteří platí tržní nájemné je ještě ve Švédsku (43,4 %), Rakousku (31,7 %) a v Belgii (21,4 %), V ostatních státech je to pod 20 %. Česká republika má 15,5 % obyvatel ve věku 65 a více let bydlících v jednočlenných domácnostech, kteří platí tržní nájemné.  EU28 jich má 19,7 %.  Tržní nájemné pro tyto lidi je minimální v Makedonii, Chorvatsku, Estonsku, Maďarsku, Bulharsku, Rumunsku a Litvě.

Redukované nájemné využívá 50,0 % 65letých a starších lidí bydlících v jednočlenných domácnostech na Kypru. Na Maltě a v Rakousku je to přes 30 %, ve Spojeném království této výhody využívá 28,8 % takto starých lidí bydlících v jednočlenné domácnosti. Přes 20 % těchto lidí platí redukované nájemné v Estonsku a Finsku.

Česko je mírně před EU28. V Česku má redukovaný nájem 15,5 % jednočlenných domácností, zatímco v EU28 14,8 %.

V Dánsku a Nizozemsku není redukované nájemné pro občany v této věkové skupině vůbec k dispozici. Ve Švédsku (1,3 %) a Rumunsku (1,6 %) se tento druh nájemného vyskytuje pouze ve velmi omezené míře. V ostatních státech je to alespoň 4,7 % a více. 4,7 % je hodnota, kterou má Slovensko.

 

Život bez internetu? V Turecku internet nepoužily čtyři z pěti lidí věku 55-64 let, v severských zemích pouze 4 %

Země, kde lidé ve věku 55-64 let nepoužili v době šetření po dobu tří měsíců jdoucích za sebou internet, je především Turecko. Tam se jedná o téměř 80 % lidí této věkové kategorie. Přesněji, je jich 79 %. Ostatní státy jsou na tom výrazně lépe. K těm zemím, kde je 50 % a více obyvatel tohoto věku, kteří po dobu 3 měsíců nepoužili internet, patří především chudé země jižní a východní Evropy jako je Rumunsko (65 %), Bulharsko (61 %), Řecko (58 %), Kypr (55 %), Makedonie (55 %), Portugalsko (53  %) a Polsko (50 %). Naopak lidé v zemích severní Evropy, Norsko, Švédsko a Dánsko nepoužili internet během tří měsíců minimálně. Ve věkové kategorii 55-64 let jsou jich shodně pouze 4 %.

V Česku nepoužilo v době šetření poslední tři měsíce internet ve věkové kategorii 55-64 let 31 % lidí. Na Slovensku je to 38 %, což je v obou případech více než průměr v EU28, kde během tří měsíců nepoužilo internet 30 % lidí.

V Česku nepoužilo během tří měsíců internet 56 % lidí ve věku 65-74 let. Na Slovensku je tento podíl ještě vyšší (62 %). Spolu s Irskem (53 %) jsou to tři země, které se nacházejí v těsné blízkosti průměru EU28. V EU28 51 % lidí této nejstarší věkové skupiny nepoužilo tři měsíce internet. Chudé jižní země, jako je Turecko, Bulharsko, Rumunsko, Řecko a Chorvatsko se vyznačují nejvyšším zastoupením obyvatel ve věku 65-74 let, kteří po dobu tří měsíců v době šetření nepoužili internet.  V Turecku je to 91 % osob z této věkové skupiny, v Bulharsku 87 %; Rumunsko a Řecko mají 85 % a 84 % a v Chorvatsku 82 %. Další skupinou států, kde je zastoupení těch, kteří během tří měsíců nepoužili internet a nacházejí se ve věku 65-74 let, jsou Makedonie, Polsko, Litva, Itálie, Kypr, Portugalsko a Slovinsko. V těchto státech nepoužilo internet 76 % (Makedonie) až 71 % (Slovinsko) lidí ve věku 65-74 let (řazeno sestupně).

Španělsko, Lotyšsko, Maďarsko, Malta a Slovensko jsou skupinou zemí, kde je tento podíl mírně nad 60 %. Česko, Irsko, Rakousko a Estonsko se pohybují v okolí 50 %. Následuje Francie, Belgie a Německo, kde během tří měsíců nepoužilo internet 40 – 38 % lidí. Dostáváme se ke státům, kde i nejstarší populace ve věku 65-74 let používá ve velké míře internet. Těch, kteří ho nepoužili během tří měsíců, je pouze od 20 % v Nizozemsku do 26 % ve Finsku. Poslední 4 státy (Švédsko, Norsko, Dánsko a Lucembursko) mají minimum obyvatel ve věku 65-74 let, kteří během tří měsíců nepoužili internet.

 

Indikátor digitálních dovedností – 55-64 let (podíl v %)

	Nízké digitální dovednosti	Základní digitální dovednosti	Pokročilé digitální dovednosti	Žádné digitální dovednosti	Nepoužili internet po     3 měsíce
Norsko	25	36	35	0	4
Dánsko	26	36	34	1	4
Lucembursko	19	42	33	1	5
Spojené království	33	27	30	1	8
Švédsko	36	33	27	0	4
Nizozemsko	24	42	26	1	7
Finsko	36	34	22	1	8
Německo	30	35	18	0	16
EU28	30	24	15	1	30
Belgie	33	29	15	0	22
Rakousko	23	33	15	2	28
Francie	36	24	14	1	25
Španělsko	30	19	13	3	35
Maďarsko	33	22	12	0	33
Estonsko	42	22	11	1	24
Irsko	37	14	10	2	37
Itálie	22	20	10	3	45
Lotyšsko	36	19	10	1	34
Litva	28	16	10	1	46
Česko	32	27	9	1	31
Chorvatsko	25	19	9	1	46
Malta	30	13	9	2	46
Slovensko	33	19	9	0	38
Finsko	27	15	8	2	48
Portugalsko	26	13	7	1	53
Kypr	27	11	6	2	55
Řecko	24	13	5	1	58
Polsko	29	13	5	1	50
Makedonie	31	9	5	0	55
Bulharsko	25	9	4	1	61
Rumunsko	24	9	3	:	65
Turecko	14	3	3	1	79

 

Pokud tabulku srovnáme podle „pokročilé digitální dovednosti“, zjistíme, že nejlépe si v tomto směru vedou země, které jsou bohaté, jako je Norsko, Dánsko, Lucembursko, Spojené království, Švédsko, Nizozemsko a Finsko, kde podíl obyvatelstva ve věku 55-64 let, které má pokročilé digitální dovednosti přesahuje pětinu. V prvních čtyřech zemích je to dokonce více než 30 %.  Na opačném konci stojí chudé země jižní a východní Evropy, kde si starší lidé nepořizují digitální techniku tak často. Také místní zvyklosti a jiný žebříček hodnot zde mohou hrát svoji roli. Těmito zeměmi jsou především Turecko, Rumunsko a Bulharsko, kde podíl lidí v předdůchodovém věku 55-64 let, kteří mají pokročilé digitální dovednosti, nedosahuje ani 5 %.

Česká republika a Slovensko jsou na tom v tomto směru lépe. V obou těchto zemích jsou lidé v předdůchodovém věku častěji obeznámeni s digitální technikou na pokročilé úrovni. Jejich podíl uvnitř této věkové skupiny činí shodně 9 %. Průměrně v EU28 používá digitální techniku na pokročilé úrovni 15 % lidí ve věku 55-64 let. Nutno poznamenat, že základní digitální dovednosti mají lidé tohoto věku v Česku ve větší míře. Je jich 27 %, zatímco v EU28 je to 24 %. Podíl lidí, kteří digitální techniku nepoužívají, je v Česku a EU28 podobný. V České republice se jedná o 31 % lidí v předdůchodovém věku a v EU28 je to 30 %.

 

Zdroj: Český statistický úřad

 

(Pozn.: Redakčně upraveno)