Svaz samospráv řešil s ministrem zdravotnictví dostupnost lékáren, zubařů a praktiků v menších obcích

Místopředseda Sdružení místních samospráv ČR Radim Sršeň se v pátek 16. března sešel s ministrem zdravotnictví Adamem Vojtěchem. Hlavním tématem jednání byla dostupnost lékáren, ale také stomatologické péče či praktických lékařů v menších obcích. Radim Sršeň ministru Vojtěchovi tlumočil obavy obcí v souvislosti s dostupností lékáren mimo větší města. Podle poznatků SMS ČR je aktuální či hrozící nedostatek lékáren způsoben především vysokou nákladovostí na provoz lékárny, která souvisí s množstvím administrativních úkonů a klesající zisky menších lékáren. Dalším problémem je takzvaná „léková turistika“, jejíž příčinou jsou zpravidla nižší doplatky na léky na předpis u větších lékáren, jež jsou součástí lékárenských řetězců. Radim Sršeň po jednání s ministrem Adamem Vojtěchem uvedl, že „obce oceňují, že ministerstvo konečně hodlá nasměrovat pozornost také na venkov. Občané sice potřebují kvalitní nemocnice, ale s běžnými zdravotními problémy či pro léčiva není možné cestovat desítky kilometrů daleko. Vážím si proto slov pana ministra, který chce problémy dostupnosti péče řešit mimo jiné přímo s obcemi či kraji na nové pracovní skupině.“ Sdružení místních samospráv tak hodlá jménem obcí spolu s ministerstvem řešit nejen budoucnost lékáren na venkově, ale také otázky dostupnosti stomatologické péče a nedostatku praktických lékařů.

 

Klíčové problémy, které SMS ČR při jednání s ministrem vzneslo:

  • Nedostatek lékáren v menších městech – způsobeno především vysokou nákladovostí na provoz lékárny v porovnání s jejími příjmy, náklady dlouhodobě rostou a rovněž stoupá míra administrativních úkonů a povinností lékárníků ze strany státu (EET, eRecepty, kontrolní hlášení apod.) – navrhované řešení: zavedení pravidel vytváření sítě lékáren tak, aby nevznikaly lékárny tam, kde nejsou třeba, ale naopak tam, kde je jich nedostatek, rovněž by měla existovat kritéria pro pokrytí bílých míst, ve kterých je dostupnost lékárny geograficky či jinými překážkami omezená.
  • „Lékárenská turistika“ – pacienti vyhledávají, kde daný lék pořídí za nejnižší ceny, což je dáno nejednotnou výší doplatku za léky hrazené pojišťovnami; lékárny v malých městech jsou obzvláště obchodně znevýhodněny oproti větším řetězcům a nemocnicím díky systému zadních marží a obratových bonusů (laicky řečeno slevy na dodávkách léků pro větší lékárny), rovněž může v lékárnách na malých městech docházet k úplné absenci dodávek některých léků (tato skutečnost naštěstí alespoň částečně ošetřena novelou zákona o léčivech z r. 2017, kdy vznikla povinnost dodat lék na skladě do 2 dnů). – Navrhované řešení: řešením by bylo zavedení jednotných výší doplatků za léky hrazené ze zdravotního pojištění, pacient by tak přesně věděl, jakou částku za lék doplácí, a tato částka by byla ve všech výdejních místech léků fixní.
  • Dlouhodobé nižší mzdové ohodnocení, než je tomu u lékařů a zubních lékařů; lékárník dosahuje přibližně na 2/3 platu lékaře či zubního lékaře; v sektoru nelůžkové péče vzrostly celkové průměrné mzdy za všechny kategorie pracovníků v roce 2015 oproti roku 2010 o 27 %, tzn. o 5084 Kč, u farmaceutů došlo ve stejném období k poklesu mzdy z 32 847 Kč na 30 305 Kč, tedy k poklesu o 7 % (zdroj: ÚZIS).
  • Celkově nižší financování lékárenské péče ze strany státu – rozpočet ve zdravotnictví počítá tento rok především s financováním akutní lůžkové péče a ambulantní péče v nemocnicích – navrhované řešení: zohlednění výdeje léků lékárníkem v úhradové vyhlášce a zařazení tohoto úkonu do seznamu výkonů (zajistilo by se tak, že lékárník nebude závislý na výši obchodní marže za lék); celková revize financování segmentu lékárenství.

 

Zdroj: Sdružení místních samospráv ČR