Dnešní mladí lidé se učí stále více prostřednictvím technologií. Většina příslušníků starších generací (tzv. babyboomers) je přesvědčena, že nebudou připraveni na dospělost, až přijde. Nebo alespoň takové jsou výsledky nedávného průzkumu [1], který byl realizován Harrisem Pollem z organizace Growing Leaders. Ta se zaměřuje hlavně na mladé dospělé, jejichž vzdělávání a růst v osobním i profesním životě podporuje. Prioritou této organizace je připravit dospívající generaci na roli vůdců, kteří povedou naší společnost v budoucnosti.

Průzkumu se účastnilo 2264 respondentů z USA, jejichž věk byl 18 a více. Účastníci tedy představují průřez různými generacemi. Pozornost je přitom zaměřena hlavně na generaci souhrnně zde označovanou jako mileniálové (též síťová generace, nebo generace Y), kterou Tim Elmore, zakladatel Growing Leaders, dříve nazýval též generací iY [2]. V průzkumu jsou mileniálové (18–34) srovnáváni s generací tzv. babyboomers (65+). Její označení má původ v poválečné populační explozi.

Některé výstupy nabízejí zajímavý náhled na danou problematiku. Zvláště jsou to ty, které ukazují generační rozdíly. Zde jsou hlavní zjištění [1]:

• 70 % dotázaných tvrdí, že dnešní děti nebudou připraveny na dospělý život (po dokončení školy).
• 3 ze 4 (75 %) dotázaných cítí, že byli dobře připraveni na dospělý život po ukončení studia. Babyboomers (83 %) to takto pociťují o poznání více než mileniálové (67 %).
• 2 ze 3 (66 %) dotázaných se shodnou, že měli ve svém dospívání nějakou dospělou osobu (kromě rodičů), která je výrazně pozitivně ovlivnila. Přitom babyboomers s tímto tvrzením souhlasí o poznání méně (59 %) než mileniálové (71 %).
• Skoro 3 z 5 (58 %) dotázaných tvrdí, že se mnohem více učí prostřednictvím technologií než přímou interakcí s lidmi. Mileniálové (69 %) s tímto tvrzením souhlasí o poznání více než ostatní (50 %).

Zdá se, že to, od koho se různé generace učí, se liší. První výraznou generací, která měla možnost vyrůstat společně s technologiemi, byli mileniálové. Jejich odpovědi se v nemalém měřítku odklánějí od modelu, který mají zažitý jejich rodiče a prarodiče. Patrné je to třeba právě na formě předávání vědomostí. Učení „z obrazovky“ se začíná objevovat čím dál častěji. Klasické způsoby učení zastarávají, nebo alespoň již nejsou tak běžné, jak bychom očekávali. Dospělí již nejsou přímým osobním zdrojem informací, dospívající informace získávají spíše prostřednictvím technologií.

Dalším problémem, který se začíná více objevovat (nebo to alespoň průzkum ukazuje), je větší míra stresu [3].

• Více jak 2 z 5 (42 %) dotázaných se pravidelně cítí zahlceni každodenními starostmi. Oproti starším generacím (32 %) mileniálové s tímto tvrzením souhlasí o poznání více (59 %)

Získávání informací z obrazovky má negativní dopad na zvyšování úzkosti či přehlcení. Čím více času u obrazovky tráví, tím více tento problém narůstá.

Učitelé i rodiče by měli najít způsob, jak mladé oslovit, a nabídnout jim cestu k pochopení dnešního komplexního světa. V praxi to znamená najít nové metody, jak dospívající připravit na plnohodnotný dospělý život. Pokud věříme, že existují schopnosti (např. prezentování), které se nedají naučit z obrazovky, musíme dospívající zapojovat do takových činností, které jim je pomohou získat (spolupráce, konverzace, projekty). Musíme vytvářet atraktivní prostředí, které je přiláká a které nám dovolí je navést na správnou cestu.

Prezident a zakladatel Growing Leaders Tim Elmore shrnuje výsledky takto: 

„Hlavním zjištěním je, že my, jako společnost, jsme se posunuli do nové reality. Většina z nás nevěří, že děti budou dobře připraveny na dospělost, až přijde.“ [3]