Středa 21.02.2024 8:31

Vztah mezi kreativitou a věkem…Ve kterém věku je vrchol vědecké kariéry?

The National Bureau of Economic Research (NBER) publikoval v roce 2014 zajímavou studii (50 stran) “Věk a vědecký genius” (“Age and Scientific Genius)  (stáhnout) o tom, v jakém věku nejčastěji dochází k průlomovým vědeckým objevům a kdy nejčastěji nastává vrchol vědecké kariéry. Novější práce ukazují na značnou variabilitu vztahu věku a kreativity a výrazný růst průměrného věku při důležitých vědeckých objevech od počátku 20. století, včetně růstu průměrného věku nositelů Nobelovy ceny.

Albert Einstein údajně jednou řekl, že člověk, který neučinil významný objev před dosažením třiceti let, tak už tak neučiní nikdy. To podle deníku Independent platilo v minulosti. Posun průměrného věku, ve kterém dochází k významnému objevu, může souviset podle některých odborníků s posunem od teoretické práce, ve kterém mladší výzkumníci prospívají lépe, směrem k experimentální práci, která vyžaduje shromáždění více zkušeností. Dalším faktorem může být posun začátku vědecké kariéry do vyššího věku.

Autoři článku NBER se zaměřují na analýzu studií, které zkoumaly souvislost mezi věkem a významnými vědeckými objevy a zamýšlí se nad různými důsledky stárnutí populace na vzdělávací a vědní politiku a hospodářský růst.

Ředitel Národních institutů pro zdraví (National Institutes of Health – NIH), organizace zastřešující 27 organizací, včetně Národního institutu pro stárnutí, prohlásil, že zvyšující se věk, ve kterém výzkumníci získají svůj první grant v rámci NIH považuje za “největší výzvu pro americkou vědu”.

Podle analýzy studií docházelo nejčastěji k objevům na konci třetí dekády, tj. před dosažením věku 40 let, s rychlým nárůstem produktivity po počáteční fázi vzdělávání a následným pomalý poklesem po dosažení vrcholu nejčastěji ve středním věku. V oblasti matematiky a přírodních věd přitom k věkovému vrcholu ve “vědecké produktivitě” docházelo dříve než v oblasti medicíny. Později se výzkum přesunul od mezioborové variability v variabilitě individuální a variabilitě vztahu věku a vědeckých objevů v čase.  Například podle některých analýz průměrný věk výzkumníků, kteří získali Nobelovu cena, se v průběhu 20. století zvýšil o 6 let.

Zájem o vztah věku a vědeckou genialitou částečně pramení ze zájmu o výjimečné jednotlivce, kteří dosáhli vynikajících objevů v mládí . Například Einstein měl svůj “annus mirabilis” (zázračný rok) v roce 1905 v mladém věku 26 let, kdy učinil výjimečné objevy týkající se fotoelektrického jevu. Newtonův “annus mirabilis” přišel v roce 1666 ve věku pouhých 23 let v oblasti teorie gravitace a optiky. Mozartova proslulost byla postavena na jeho raných dílech. Časnost významných objevů a tvůrčích činů je často vnímána jako znak geniality.

Zaměření se na mladé lidi může vést k přehlédnutí velkých objevů ve vyšším věku. Chceme-li pochopit souvislost mezi věkem a vědeckého génia, je třeba podle autorů nezaměřovat se pouze na mládí ale zkoumat vědecké objevy a přínos v průběhu celého života.

Například na rozdíl od Einsteina, podle autorů 93 % objevů, za které byla udělena Nobelova cena, pochází od jednotlivců starších 26 let, a dokonce i u géniů, kteří své objevy učinili velmi brzy v mladém věku může k jejich plnému rozkvětu dojít až v pozdějším věku. Einsteinova obecná teorie relativity, zřejmě jeho největší přínos, vznikla převážně během první poloviny 30. let jeho života. Koperník dokončil svoji revoluční teorii planetárního pohybu kolem věku 60 let. Mozartovy nejslavnější opery vznikly během třetí dekády jeho života (zemřel ve věku 35 let) .

Růst počtu obyvatel světa a hospodářský růst mnoha zemí, včetně zemí jako je Čína nebo Indie, přinášejí do oblasti vědy stále více lidí a mohou podle autorů vést i ke zvýšení vědeckého a technologického pokroku v tomto století.

Dalším faktorem, který intervenuje do vztahu věk a kreativita je podle autorů vzdělávací systém. Vzhledem k prodlužujícímu se období přípravy a začátku vědecké “inovační” kariéry je jedním z možných policy návrhů přeskočit či vypustit v některých případech fázi formálního vzdělávání.  Jako příklad autoři uvádí stipendijní sponzorských “Thiel Fellowship“, který umožňuje získat prostředky pro zahájení “kreativního projektu” místo dokončení studia. Odpovědí ale není podle autorů zkrácení doby studia, ale efektivnější vzdělávání a více získaných znalostí a dovedností za jednotku času.

Dále podle autorů víme velmi málo o tom, jak do vztahu věku a kreativity vstupují další proměnné, jako je pohlaví (gender) nebo životní události jako je narození dítěte, a to jak v případě žen, tak mužů. Nerozumíme ani dopadům formálního penzionování. Vědecké výsledky na kolektivní úrovni ovlivňuje řada strukturálních faktorů. Od roku 1965 byly například dvě třetiny výzkumných objevů, které získaly Nobelovu cenu, realizovány ve Spojených státech, které představují pouze 5 % světové populace. To podle autorů ukazuje na potřebu pochopení kontextu a podmínek, kdy a kde se tvůrčí vědecký génius projeví.

 

(-pw-)

 

Zdroj: NBER.orgurbandemographics.blogspot.cz